O psím chování...

Psi jsou společenská stvoření a jejich chování je určováno sociální hierarchií. Sociálním systémem psa je jeho smečka s jasně stanovenou hierarchií.

Vůdce smečky je alfa pes. Má od všeho to nejlepší - nejlepší jídlo, nejpohodlnější místo na spaní, nejlepší hračky atd. Vůdce je také ve všem první - první dostává jíst, první odchází, je první ve středu pozornosti. Všichni ostatní psi ve smečce respektují přání alfa psa. Každému psu, který by nerespektoval jeho autoritu, se dostane rychlého fyzického připomenutí jeho místa ve smečce.

Rodina, ve které pes žije, je pro něj jeho smečka. Mnoho psů nemá problémy se svým zařazením do této smečky, respektuje nadřazenost lidí a nejsou s nimi problémy. Dělají, co jim přikážeme a nesnaží se převzít naši autoritu. Někteří psi se ovšem tak snadno nezařadí. Někteří psi jsou rození alfa psi a budou vždy testovat pevnost našeho nadřazeného postavení. Jiní psi (tzv. oportunisté) bývají stále ve střehu a jakmile se naskytne možnost posunout se v sociální hierarchii výše, využijí toho. Alfa psi a psi oportunisté mohou působit problémy majitelům, kteří neznají přirozené instinktivní chování psů ve smečce.

Někteří majitelé povzbuzují své psy k tomu, aby převzali vedoucí postavení ve smečce, aniž by si to uvědomovali. Považují své psy za rovnocenné, ne za podřízené. Těmto psům se dostává zvláštních privilegií, majitelé od nich nevyžadují plnění téměř žádných povelů, snaží se přizpůsobit svému psu a tolerují jeho chování, aniž by si uvědomili, jaké mohou vzniknout problémy. Ve smečce se tohoto přístupu dostává jen alfa (vůdce) psům. Alfa ovšem nemá nic společného s velikostí. I malá čivava může být tyranem celé rodiny. Ve skutečnosti většinou platí, že čím je pes menší, tím víc privilegií se mu od nás dostává, a tím více se upevňuje jeho dominantní postavení.

Alfa psi jsou většinou dobrými psi. Jsou sebevědomí, chytřejší než ostatní a velmi citliví. Mohou se chovat dobře až do doby, kdy se stane něco, co se jim nelíbí. Když po nich chceme něco, na co nemají náladu nebo pokud si dovolíme jim něco zakázat. Pak se najednou tento báječný pes změní, začne vrčet nebo dokonce kousne a nikdo nechápe proč.

Ve smečce se alfa pes nemusí nikomu zodpovídat, nikdo mu nic nenařizuje ani mu neříká, jak se má chovat. Ostatní psi ve smečce respektují jeho postavení. Pokud je nějaký pes tak lehkomyslný, že se mu pokusí narušit jeho práva (například zabrat jeho místo na spaní), alfa pes ho okamžitě a velmi nevybíravým způsobem odkáže do patřičných mezí. Pokud to nepomůže, alfa pes použije k obhájení svého postavení zuby. Toto je přirozené chování ve světě psů. V lidské rodině je však toto chování neakceptovatelné a hlavně může být nebezpečné.

Pes potřebuje a chce mít vůdce. Má instinktivní potřebu patřit do smečky, chce mít jistotu a vědět kam patří a co se od něj očekává. Většina psů se nechce stát vůdci, chtějí aby jim někdo jiný dával příkazy a dělal rozhodnutí. Pokud člověk tuto úlohu neplní, pes se jí ujme sám. Pokud jsme tedy svému psovi dovolili získat vedoucí postavení, pes předpokládá, že ho budeme poslouchat. On se může k nám chovat buď benevolentně anebo může být naším  tyranem.

Pokud máme pocit, že náš pes je vůdcem v naší rodině, tak tomu tak pravděpodobně je. Jestliže pes respektuje pouze jednoho nebo dva členy domácnosti a dominuje ostatním, tak máme také problém. Pes musí zaujímat poslední místo v hierarchii rodiny, ne první, ale ani někde mezi.

Abychom v naší smečce (rodině) zavedli správnou hierarchii a ujali se vedoucího postavení, musíme psa naučit jak být podřízeným, ne rovnocenným. Ukážeme mu, co to znamená být psem. Jeho matka mu už ve velmi ranném věku ukázala, že ona je alfa, a že on jí musí respektovat. Když byl štěně, měl jistotu, měl své místo mezi sourozenci a díky této jistotě neměl jiné starosti než růst, učit se, hrát si, milovat, prostě být psem. Náš pes v podstatě nechce mít zodpovědnost alfa psa, nechce se rozhodovat, nechce bojovat o uchování své pozice.

Náš pes nás neustále pozoruje a vnímá naši řeč těla. Pozná, když jsme nejistí, nespokojení s rolí vůdce, a když nejsme schopni vynutit si splnění příkazu. Naše chování ho zneklidňuje a stává tak nejistým. Pokud je to rozený alfa pes nebo oportunista, tak ho tyto projevy motivují k převzetí vedoucího postavení ve smečce.

Být "alfa" je otázkou přístupu. Je zapotřebí sebevědomí, důstojnost, inteligence a autorita. Pes to okamžitě vycítí - takhle se k němu chovala jeho matka. Pozorujme, jak se chová zkušený pejskař. Stojí vzpřímeně, používá intonaci hlasu, výraz očí k tomu, aby pes pochopil, že dosáhne toho, co chce. Je klidný a jemný, ale důsledný, milující, ale přísný, a to všechno najednou. Všichni psi se k takovému člověku okamžitě chovají submisivně, protože všichni instinktivně respektují alfu, když se s ním setkají.

Naučme se být alfa. Postavme se vzpřímeně. Choďme rovně, naučme se používat různých intonací hlasu a zvlášť tu, která je hluboká a silná. Nařizujme psovi, aby splnil naše povely, neprosme ho. Je v tom rozdíl a on ho moc dobře zná. Uvědomme si, že jako alfa máme právo určovat pravidla a dávat povely. Náš pes to instinktivně chápe. U většiny psů stačí tato malá změna a spolu se základním kurzem poslušnosti radikálně změní situaci.

Pokud pes již převzal vedoucí postavení a vynucuje si jej vrčením nebo dokonce zuby, budeme potřebovat víc, než se jen rozhodnout, že budeme alfa. A náš pes bude potřebovat změnu přístupu.

Alfa psi a oportunisté se nebudou chtít vzdát své pozice příliš snadno. Náhlá změna v našem chování je bude šokovat a oni se pak možná budou chovat ještě agresivněji. Alfa pes bude instinktivně reagovat na někoho, kdo ohrozí jeho vůdčí postavení. Je jen přirozené, že se nebudou chtít hned podvolit a ustoupit.

Jak tedy dál? Musíme se snažit získat nazpět vedoucí postavení ve smečce, které jsme nevědomky ztratili. Alfa pes ví moc dobře, že má fyzickou převahu. Dokud tedy nezískáme vedoucí postavení nazpět, musíme být opatrní, aby nás náš pes nezranil. Je více než pravděpodobné, že se mu totiž nebude líbit, že ho chceme podřídit, a že mu začneme nařizovat povely a trvat na jejich provedení, že mu budeme zakazovat nežádoucí činnosti, které jsme doposud bez povšimnutí přecházeli a psa omlouvali. Musíme využít toho, že jsme chytřejší než on. Budeme muset být vytrvalejší, důslednější a odsunout psa na nejnižší příčku v naší smečce – rodině, kam patří a kde potřebuje být. Aby toto fungovalo, musí se zapojit celá rodina.

Je to velmi vážná věc. Náš pes by mohl být nebezpečný bez ohledu na to, jak moc jej milujeme. Musíme si uvědomit, že žádná společnost netoleruje nebezpečné psy, a tak se musíme naučit s naším psem zacházet ne jako s rovnocenným, ale jako s podřízeným. Následky jeho chování by nás totiž mohly přijít velmi draho, pokud pes někoho zranil. V případě, že by se jednalo o psa velkého plemene, mohlo by dojít i k vážnému zranění nebo by mohlo jít dokonce o život. Pokud tedy zaujme náš pes ve smečce takové místo, jaké mu patří, bude náš život s ním mnohem snazší a příjemnější.

Polidšťování psů je první velkou chybou. Musíme si uvědomit, že náš pes je pes a ne malý človíček. Jeho matka už ho jednou naučila, co to obnáší být psem a jak přijímat povely. Jenže on to mezitím, kvůli naší nedostatečné výchově, zapomněl. S naší pomocí si musí vzpomenout, kam patří a co se od něj očekává.

Psi jsou dávnými společníky lidí. Dostávají od nich jídlo a lásku, ale také příkazy. Alfa pes nepožádá o to, co chce, ale vynutí si to. Nevybíravým způsobem nám dá najevo, že chce večeři, že chce jít ven, že si chce hrát, že chce hladit, a že to všechno chce hned! Nejdříve ho tedy musíme naučit, že všechno, co chce, si musí zasloužit. Nejdřív to pro něj bude šok, ale měl by to rychle pochopit. Většinou se nám bude chtít zavděčit.

Psi jsou jako děti, když nedostanou něco od mámy, řeknou si tátovi. Jestliže pes zjistí, že některým členům může dominovat, bude to dělat. Pes se ale musí naučit poslouchat všechny členy, protože jeho místo je na konci hierarchie smečky - rodiny.

Alfa psi jsou zvyklí, že jim podřízení neustále věnují pozornost, podřízení psi ve smečce se jich neustále dotýkají, olizují je a okusují. Je to projev respektu a podřízenosti. 

Zásadně si se psem nehraje nikdo z rodiny na přetlačování, přetahování, povalování a podobně, protože to jsou tzv. silové hry, kdy si pes posiluje sebevědomí, umožňují mu získat dominantní postavení fyzickou převahou nebo za použití zubů. Ve smečce tyto hry nejsou totiž jen zábava, ale slouží k uspořádání hierarchie uvnitř smečky na základě fyzické síly. A náš pes je momentálně pravděpodobně silnější a rychlejší než my. Fyzické hry by ho v tom mohly utvrdit, a to je to poslední, co potřebujeme. Můžeme hrát jiné hry, například se můžeme psovi schovávat nebo mu házet aport. Hru vždycky zahajujeme a ukončujeme my. Je potřeba přestat se hrou dřív, než psa přestane bavit, aby pochopil, že my jako vůdci jsme rozhodli, že hra končí.

To, jak dlouho bude trvat náprava našeho psa, záleží na tom, jaký je náš pes a jestli jsme byli dostatečně důslední a rázní. U některých psů je vidět zlepšení okamžitě, některým to trvá mnohem déle, než pochopí, kde je jejich místo. Pro některé psy se budou muset tato pravidla stát součástí jejich každodenního soužití s rodinou. Některým psům bude nutné čas od času připomínat, jaká pravidla jsme stanovili. U velmi dominantních psů si budeme muset dávat pozor, abychom nedělali nevědomky chyby, protože bychom byli brzy ve stejné situaci jako na začátku práce s nápravou našeho psa, ne-li horší.

Snažte se svého psa pozorovat, vyhodnocovat jeho chování, abychom mohli být stále alespoň o ten jeden krok napřed. Svoje vůdčí postavení posílíme cvičením poslušnostních cviků. Každý pes potřebuje základní výcvik poslušnosti a pro alfa psa toto platí dvojnásob. Nemusíte čekat. než začne respektovat všechny členy domácnosti, stačí. když respektuje jednoho a od něj přijímá příkazy. Na výcviku se mohou podílet všichni členové domácnosti. Cvičení poslušnosti vlastně trvá celý život. To, že se nám podaří, situaci ve smečce srovnat neznamená, že máme dobře vychovaného psa a že máme situaci v kapse. Povely musíme pořád opakovat a poslušnost a respekt se musí stát součástí našeho života se psem. Ve smečce také alfa pes čas od času připomíná ostatním, kdo je tu šéfem.

Dobře vychovaný pes je šťastný a život s ním je potěšení. Aby mohl být spokojený, je potřeba mu najít nějaké zaměstnání, nějaké aktivity, aby se fyzicky i psychicky vybil. Výcvik spojuje obojí, navíc utužuje vztah mezi námi a naším psem. Časem se z nás a psa stane sehraná dvojice. Správně a dobře vychovanému psovi můžeme dát více svobody, volnosti, protože nás respektuje a poslouchá, Můžeme s ním kamkoli jít, s kýmkoli se setkat, protože ho máme pod kontrolou. Náš pes bude sebejistější, protože ví, co se od něj očekává. Ví, že my, jako jeho vůdci, ho ochráníme a vyřešíme jeho případné problémy, dáme mu najíst a máme ho rádi, a on je spokojený a sebevědomý. Ví, kde jsou nastavené mantinely. Nemusí se zatěžovat odpovědností za smečku, kterou máme my. A my si pak užíváme přítomnost našeho psího kamaráda, který je nám oddaný.